Termínovka.cz

Jaromír Horák stál čtyři roky v čele České triatlonové asociace a jako předseda do ní vnesl novou krev, nové pohledy, vytyčil nové směry i nové cíle. Nyní je však jeho mise u konce a na valné hromadě v Českých Budějovicích byla jako nové šéfka triatlonistů jednomyslně zvolena dosavadní sportovní ředitelka Lenka Kovářová. Co této volbě říká? Co se během jeho předsednictví povedlo a co naopak ne? O tom promluvil v rozhovoru.

Jaromíre, čtyři roky jste šéfoval českému triatlonu. Nyní byla jako vaše nástupkyně zvolena dosavadní sportovní ředitelka ČTA Lenka Kovářová. Co říkáte této změně?

Co tomu říkám? Jsem opatrně rád, že Lenka kandidaturu, do které jsem ji navrhl, přijala a jsem upřímně potěšen tím, že delegáti valné hromady hlasovali pro tento návrh jednomyslně.

Přepokládám, že jste s Lenkou mluvil. Co jste jí v první chvíli říkal? Předával jste jí nějaké rady?

Mluvili jsme mockrát a zřejmě ještě mockrát hovořit budeme. Víte jak to je, když někdo nese štafetový kolík a běží dost rychle, sic už máme vrchol sportovní kariéry dávno za sebou. Ten, kdo kolík přebírá, se musí také rozběhnout, než ho převezme. Snad je ta paralela mezi během a rozhovory zřejmá. V této souvislosti chci zmínit, že když jsme vedení triatlonu před čtyřmi lety v trojici Horák, Kovářová, Petr přebírali, tak jsem do toho Tomáše a Lenku dosti riskantně nahecoval a nyní snad můžeme konstatovat, že to mělo dobrý význam. Dnes jsme o čtyři roky dál, všichni jsme vybaveni podobnou bází znalostí a informací, o co tady jde, co a jak je třeba konat. Opatrně tedy věřím, že dozrál čas na předání štafetového kolíku oběma výše jmenovaným: Tomáši Petrovi, který je nyní v roli šéfa exekutivy České triatlonové asociace a Lence Kovářové, která je nyní v roli předsedy. Obě role jsem čtyři roky zastával ve dvojroli, což nebylo z různých důvodů jednoduché.

Jak jste s Lenkou vycházel během posledních čtyř let, kdy byla sportovní ředitelkou?

Vycházeli jsme spolu myslím velmi dobře, napsal bych korektně, férově. Faktem je, že věci, které jsem před čtyřmi lety ohlásil k přenastavení, či novému zřízení se téměř v ničem netýkaly sportovní oblasti, kterou Lenka měla a stále ještě má ve své kompetenci. Byl jsem rád, že převzala řízení problematiky sportovních středisek a sportovních center mládeže, resp. celého projektu II MŠMT. Tuto oblast řídila dobře, sic jsem k celému měl a mám X více/méně odlišných názorů/přístupů. Nejsem ale na žádný pád vzdělaný v oblasti sportovní přípravy, takže jsem do toho myslím příliš nemluvil, už vůbec ne na sílu.

Pojďme trochu bilancovat. Čtyři roky jste byl u kormidla. Co se podle vás povedlo a co naopak nevyšlo podle představ?

Díky za nahrávku. Ono chopit se kormidla nestačí, když není loď. Tady bylo třeba tu loď z většiny postavit, což je myslím zřejmé z následujícího výčtu. Prosím, aby to celé bylo chápáno tak, že to jsou výsledky týmové práce celého org-chartu.

Takže, co se dle mého názoru povedlo:

• prosadit dětské kategorie 8, 9, 10–11, 12–13, 14–15 do pravidel i do praxe
• nastartovat náborový stabilní aquatlonový pohár
• odstranit volenou exekutivu, což je zakotveno v nových stanovách
• stabilizovat český pohár v olympijském triatlonu, který integruje věkové kategorie od 8 let
• nastartovat týmovou soutěž rodin
• dosáhnout dohody s již tehdy etablovaných seriálem dlouhého triatlonu Ford Czechman Tour tak, že je to zároveň Český pohár
• prosadit rozvolnění přestupního řádu, dle kterého mohou závodníci starší 18 let volně přestupovat z klubu do klub
• zřídit mechanismus profesionálních stájí, což otevírá velký prostor pro přiblížení firem výrobních, prodejních i marketingových – pro usnadnění financování triatlonu v ČR
• vybudování databázového informačního systému www.czechtriseries.cz, který je příkladem jak ostatním sportům v ČR, tak ostatním triatlonovým asociacím po celém světě
• zajistit automatizovanou výměnu dat mezi tímto systémem a výsledkovými firmami
• vybudovat mechanismus sběru informací z terénu, hlavně ze závodů, jak fotky, tak články a tyto publikovat téměř on-line
• postavit organizační schéma, které spolu se sekretariátem ČTA zajišťuje reálný chod všech činností
• každou sezonu zprodukovat vyhlášení Českého poháru, které se uskutečnilo v Hradci Králové, Praze, Brně a nyní v Českých Budějovicích
• zajistit každý rok téměř 4 miliony korun ze zdrojů sponzorských firem (Novell, Ford, Cisco, CK Alex)
• vymyslet a uřídit projekt „Triatlon děti“, který zásadní měrou přispěl k oživení dětských kategorií. Vzniklo více než 500 tréninkových skupin, které čítají kolem 2000 dětí. Jistá část z nich se již v roce 2014 zúčastnila pohárových závodů
• nastartovat plošný mechanismus, kdy v každém kraji ČR je krajský seriál závodů, zvláště pak pro věkové kategorie 8,9,10–11, 12–13 a 14–15 let
• sepsat veškeré činnosti, které ČTA realizuje a agregovat je do 90 souborů služeb. Tento soubor služeb byl poprvé ohodnocen na workshopu v Českých Budějovicích a byl předán nově zvolené Radě ČTA, která by z něho mohla sestavit zadání pro ředitele ČTA.
• oprášit a uvést do praxe výpočet Czech Power Ranking, výkonnostního pořadí, které je využitelné pro rozličné potřeby a vhodně doplňuje existenci pořadí Českého poháru. ČP výkonnost závodníků odráží spíše jen nahodile, bez ohledu na to, jaká bodová metoda se použije.
• 2× v ČR uvítat prezidenta Evropské federace, získat jeho podporu pro filosofii přístupu, který máme k mládeži. Toto nám otevírá možnost organizovat v ČR další akce ve spolupráci s ETU, což je aktuálně v jednání – jak konference ETU, tak vícedenní mládežnický mezinárodní triatlonový festival/závody.
• nastartovat spolupráci s Českou televizí, která by měla v příštím roce přinést kromě obvyklých reportáží ze závodů i sérii „S ČT sport na vrchol“
• nalézt sponzora, firmu Allq s.r.o., který umožnil v letošním roce vysílání záznamů série Ironman v České televizi

Co se nepovedlo:

• zmodernizovat www.triatlon.cz
• prosadit změnu metodiky financování českého sportu, která by zohledňovala společenskou prospěšnost jednotlivých sportů, rozpočet každého sportu. Úspěšnost daného sportu by měl být bonus, nesmí to být kritérium pro rozdělování financí
• dříve úspěšně rozjet divizi vlastní zakázkové výroby a výroby CTS merchendize. Tato divize bude s největší pravděpodobností zrušena, nebo odprodána mimo vlastnictví ČTA
• nastartovat mechanismus nákupu a prodeje věcí, bazar, zejména pro děti
• práci s dobrovolníky
• lépe finančně a organizačně podpořit tréninkové skupiny dětí
• uplatnit rezoluci Světové triatlonové unie, kterou na můj impuls přijal kongres v Aucklandu v roce 2012, o tom, jak mají spolupracovat informační systémy jednotlivých zemí

Uvedené body jsou ty, které se rozpracovaly, ale nedosáhnulo se v nich uspokojivého cílového stavu. Nejedná se o záměry, co by se mohlo, těch je mnohem víc. Je zřejmé, že jsem v obou těch odstavcích leccos zapomněl, ale pro ilustraci to snad stačí.

Kam povedou vaše další kroky? Jak to plánujete mít s triatlonem? Zachováte mu přízeň?

Aktuálně jsem angažovaný v přípravě 2. ročníku konference „Vliv sportu na výkonnost české ekonomiky“,která by se měla konat na půdě Ministerstva průmyslu a obchodu. Můj cíl je, pokusit se, spolu s dalšími sportovními autoritami v ČR, přesvědčit vybraná ministerstva, resp. jejich pracovníky, aby se angažovali v takovém meziresortním projektu, na jehož konci by bylo správné, chci napsat bezchybné rozdělování finančních prostředků mezi jednotlivé sporty. Takové, které odráží jejich společenskou prospěšnost, cenu jejich provozování a jejich prokázanou velikost. To je mým, to je naším společným hlavním úkolem. Uvnitř triatlonu nelze moc víc dalšího dělat, dokud do něho nedostaneme tolik peněz, kolik si oprávněně, vzhledem k jiným sportům, zaslouží.

Uvidíme vás třeba na nějakém závodě po boku vašich synů?

Vedle pro mě tradičních aquatlonů v začátku sezony bych se rád příští rok v červnu postavil na start jednoho nebo dvou bezhákových závodů. Letos jsem to vzdal, tak snad příští rok bude o něco víc času trénovat. Chci ještě stihnout poškádlit borce mé kategorie 40–50, sic je většina z nich „služebně“ mladých, tím chci napsat, že jsme spolu (1986–1992) řádně nezávodili, o to je to pro mě myslím zajímavější výzva.

Jaromíre, díky za rozhovor.